Spolužáci z obchodní akademie se sešli po 65 letech
Byla válka, jaro roku 1944 a my jsme dělali zkoušky do Obchodní akademie Plzeň. Avšak marně, Němci na podzim zavřeli všechny střední školy a my byli nasazeni do průmyslu. V květnu po osvobození jsme samozřejmě všichni odešli z práce a užívali dnů volna až do září, kdy jsme nastoupili do školy. A protože nás bylo hodně, škola v prvním ročníku otevřela 5 tříd. A přišel únor 1948. Takže maturity v roce 1949 jsme skládali už pod vlivem nové politické situace. Úspěšně jsme odmaturovali, ale první rok po maturitě jsme opět museli nastoupit do manuálních profesí.
Uběhlo 5 let a jeden ze spolužáků se chopil iniciativy a svolal nás ke schůzce. A protože se to všem líbilo, dohodli jsme se, že se budeme scházet každých 5 let, což jsme dodržovali. Po 50 letech od maturity jsme dokonce měli i své tablo se současnými fotografiemi. Samozřejmě, že někteří už se tohoto výročí nedožili a někteří v té době byli už i mimo republiku. A tak padl návrh, že bychom se měli scházet častěji. Zvolili jsme interval 3 a 2 let. To nám vydrželo do 60. výročí. A stále někteří ubývali. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se začít scházet každý rok. A letos je to už oněch 65 let.
Do školy nás nastoupilo celkem 42. Během let se někteří rozlétli nejen po republice, ale po celém světě. Spolužáky máme v Austrálii a udržujeme s nimi stálý kontakt. Jeden z nich se dokonce účastnil války ve Vietnamu. Oba se i podívali se svými dětmi do republiky a při té příležitosti navštívili naše setkání. Jeden po maturitě ještě studoval lékařskou fakultu a působí v Německu nedaleko švýcarských hranic. I ten se několikrát zúčastnil našich schůzek.
Letošní schůzka je už asi poslední. Některým spolužákům zdravotní stav nedovoluje cestovat. Jediným zářným bodem je Mirek, který zatím skoro žádnou schůzku nevynechal a jezdí z Olomouce "na otočku". Také další spolužák z Brna jezdí každý rok a při té příležitosti navštěvuje plzeňské příbuzné.
Není mně známá jediná třída, která by měla takovou výdrž, a tak dlouho by se scházela. Ale letos už skončíme. V nejlepším se má prý skončit, jak praví stará česká moudrost.
p. Pták
