Plaketu Bohumila Kulhánka převzali manželé, kteří zachránili lidský život
Manželé Bouzkovi v červenci loňského roku zachránili z vody Boleveckého rybníka tonoucí ženu. Za jejich odvážný čin jim byla v úterý 15. června předána plaketa Bohumila Kulhánka, kterou uděluje Městský obvod Plzeň 3 významným osobnostem nebo lidem, kteří svými činy jdou ostatním příkladem, či svojí aktivitou podporují akce a počiny na území města Plzně.
„Bylo mi ctí, předat plaketu Bohumila Kulhánka panu Bouzkovi, kteří neváhal a pomohl tonoucí ženě, čímž jí zachránil život. Mrzí mě, že se předání nemohla zúčastnit jeho manželka, která zachraňovala s ním. Lidský život bereme jako samozřejmost, dokud se ale nedostaneme do situace, kdy je ohrožen. Díky jejich odvaze a rychlé reakci jeden takový život nevyhasl, a za to jim patří obrovský dík,“ uvedl při předání ocenění starosta centrálního plzeňského obvodu David Procházka.
Předání se bohužel nemohla zúčastnit paní Šárka Bouzková, plaketu od vedení obvodu osobně převzal pouze pan Jiří Bouzek. „Bylo mi potěšením se setkat s člověkem, který dokáže v kritické situaci zareagovat správně. Jsem rád, že jsme manželům alespoň takto mohli poděkovat za záchranu lidského života,“ uvedl I. místostarosta Petr Baloun. „Těší mě, že nyní máme mezi laureáty plakety Bohumila Kulhánka také manžele Bouzkovi. Jejich záslužný čin, podle nich prý naprosto samozřejmý, může být mnohým příkladem,“ doplňuje Ondřej Ženíšek „Jsem rád, že mezi námi žijí takoví odvážní lidé. Panu Bouzkovi i jeho paní, a zejména manželům Malých, přeji mnoho zdraví do dalších let,“ dodává místostarosta Stanislav Šec.
Předání plakety se uskutečnilo za přítomnosti zachráněné ženy, paní Aleny Malé, a jejího manžela. Ten popisuje, co se vloni 1. července stalo: „Kolem šesté hodiny večer jsme se byli s manželkou koupat na hrázi Boleveckého rybníka. Manželka si šla zaplavat a já jsem zůstal sedět na břehu na lavičce, abych hlídal naše věci. Ve vodě jsem na manželku ale neviděl, kolem břehu je křoví a rostliny a na hladinu není dobrý výhled,“ vypráví pan Malý a pokračuje: „Ve vodě zřejmě moje paní zkolabovala a snažila se volat o pomoc, ale dle jejích slov stihla zavolat jen první slabiky, pak se začala topit a zahlédnout bylo možné jen její ruku. Z břehu ji naštěstí viděli dva mladí lidé, kteří ji z vody dostali na břeh a začali okamžitě s resuscitací. Nevěděl jsem, kdo vlastně zavolal záchranku. Zjistil jsem, co se stalo, až po chvíli. To už jsem viděl, jak manželka leží na břehu a někdo ji oživuje. Přiběhl jsem na místo a začali jsme se střídat v oživování, krátce na to dorazila zdravotnická záchranná služba. Zdravotníci si převzali manželku do péče, přemístili ji do sanitky a odvezli do nemocnice. Bohužel se mi nepodařilo získat od zachránce jakýkoliv kontakt na něj. Hned potom co, co sanitka moji ženu odvezla, mladý pár, který moji ženu zachránil, odjel na kole.“
Paní Malá zůstala poté několik dní v nemocnici. Panu Malému to ale nedalo a chtěl zachráncům poděkovat, proto každý den jezdil na stejné místo a čekal od páté do sedmé večer v naději, že manželský pár potká a bude jim moci za záchranu poděkovat. „Bohužel ani po dvou týdnech se mi to nepodařilo. Po zhruba 14 dnech se manželka vrátila z nemocnice a musel jsem se jí začít naplno věnovat a pečovat o ní, protože nebyla schopná se sama o sebe postarat,“ říká pan Malý. Svoji snahu ale nevzdal, a na začátku roku zkusil kontaktovat starostu obvodu Davida Procházku, aby ho požádal o pomoc při hledání kontaktu na zachránce jeho ženy. Tomu se to po pár dnech podařilo a spojil se s manželským párem, který paní Malé zachránil život. „Za záchranu života mojí ženy moc děkuji, a díky patří také panu starostovi, který mi pomohl při hledání kontaktu na zachránce,“ uzavírá pan Malý.
